Magické datum 9. 9.2009 patřilo mimo jiné Vypsané Fixe a vydání jejich páté řadové desky. Toto album bylo pojmenováno Klenot, natáčelo se v Londýně a stálo bezmála milion korun! Aby se řádně pokřtilo, byla vybrána data 23. a 24.září v Lucerna Music Baru v Praze. Na tento křest jsem chtěl jít, měl jsem lístek na středu 23., ale shodou okolností jsem se dostal na oba dva. Chtěl jsem také zhodnotit, který z nich bude „lepší“. Na tuto otázku jsem si ale sám nedokázal odpovědět, protože oba byly vynikající, ale zároveň nebyli úplně stejné.
Do Lucerna Baru jsem se ve středu nesmírně těšil, přišel jsem radši už o trochu dřív, bylo vyprodáno, sál se tedy rychle zaplňoval. Jako předskokany si Fixa vybrala kapelu Umakart, kde zpívá mimo jiné Jaromír Švejdík (Priessnitz) a na basu hraje Jan P. Muchow (EOST), který byl i jeden ze tří producentů Klenotu. Byla to vcelku dobrá volba. Příjemná hudba Umakartu nenásilně připravila fanoušky na hlavní hvězdu večera. Když dohráli poslední skladbu, na projektoru za podiem se začalo promítat video - intro, které, jak jsem se dozvěděl, vytvářel sám Pítrs (bubeník Fixy). Kolem desáté hodiny už vyskočil na podium společně s Márdim, Mejlou a Mejnem a kluci bez žádných servítek na svých několik set fanoušků vysolili celou novou desku tak, jak jdou písničky za sebou. Přesný playlist jsem si nezapamatoval, ale každopádně v průběhu večera přišlo i na starší hity, jako Lunapark, 1982, San Piego nebo Mažoretka. Bylo vidět, jak kapela hraje naplno, z hráčů se řinul pot, stejně tak jako z diváků před podiem. Už od začátku koncertu to v kotli hodně vřelo a teenageři se oddávali poslechu, a dokonce skokům z podia.
Přibližně v půlce koncertu se šlo „křtít“. Kapela tedy zavolala všechny tři hlavní aktéry, kteří byli s kapelou v Londýně a pracovali s nimi na této desce. Jsou to již zmiňovaný Jan P. Muchow, Dušan Neuwerth a Guy Fixsen, což je proslulý producent, který spolupracoval například s Pixies a podobně. Desku jsem slyšel a musím uznat, že je to, alespoň zvukově, jejich nejlepší počin. Bicí znějí výborně, Márdi má občas výborné efekty na hlase a album je prošpikováno různými hrátkami a vtípky, aby bylo více zábavné. A zábavné je. Musím také říci, že Fixa je jedna z mála českých kapel, u které mi nevadí jejich české texty. Mám dojem, že jsou dokonce velmi poetické a mnoho lidí, co znám, se v nich občas „najde“. Zpátky k samotnému křtu. Kapela originálně pokřtila CD samými klenoty, což byly různé věci, které posbírali do ošatky od samotných fanoušků z prvních řad. Velice milé a spontánní gesto. Kapela s chutí pokračovala dál a teplota v sále se zvyšovala a zvyšovala. Další moment, na který nezapomenu, byl, když přímo za zpěvákem vyšplhal mladý fanda a objednal si písničku pro kamaráda, který zrovna měl narozeniny. Byla to píseň Čáp, a i když nebyla v playlistu, kapela ji prostě odehrála! S bravurou. Na tomto příkladě je vidět, že tahle kapela si na nic nehraje a stále hraje to svoje už po dobu asi patnácti let. I přesto, že někdo říká, že kapela hrála dřív lépe, můj názor je takový, že každá kapela se holt v průběhu existence mění. Stejně jako lidé se mění, tak i kapela a její zvuk se mění. Nedá se říct, jestli dříve hrála líp, nebo že „Teď už to není ono“ a podobně. Každopádně vždycky je tam trochu změna, u každé kapely, i když u Vypsané Fixy ta změna vlastně tak razantní není. Jsou kapely, které se za patnáct let změní mnohem víc.
Samotný koncert už se chýlil ke konci, kapela samozřejmě přidávala alespoň dvakrát a konečný zásah udělil bubeník, který v euforii na konci koncertu rozkopl bubny. Ty ale měly ještě vydržet do dalšího dne. Vydržely. Den poté jsem se dostavil na místo činu a prožíval takové malé deja-vu. Stejný klub, stejná předkapela, stejný křest. Druhý koncert mi přišel trošku pomalejší, ale to vůbec ničemu nevadilo. Naopak jsem si ho užíval stejně dobře, jako ten první. Kapela dokonce vyměnila nějaké skladby, což bylo příjemné, zase se křtilo a teplota zase rostla a rostla. Velice mě potěšilo nečekané polosólo mistra bubeníka, které vystřihl téměř na samém konci jejich druhého křtu. Vypsaná Fixa je prostě velmi zkušená kapela, takže oba dva koncerty zvládla bez problému. Pokud jde o mě, výborně jsem si oba večery užil.
Magické datum 9. 9.2009 patřilo mimo jiné Vypsané Fixe a vydání jejich páté řadové desky. Toto album bylo pojmenováno Klenot, natáčelo se v Londýně a stálo bezmála milion korun! Aby se řádně pokřtilo, byla vybrána data
Do Lucerna Baru jsem se ve středu nesmírně těšil, přišel jsem radši už o trochu dřív, bylo vyprodáno, sál se tedy rychle zaplňoval. Jako předskokany si Fixa vybrala kapelu Umakart, kde zpívá mimo jiné Jaromír Švejdík (Priessnitz) a na basu hraje Jan P. Muchow (EOST), který byl i jeden ze tří producentů Klenotu. Byla to vcelku dobrá volba. Příjemná hudba Umakartu nenásilně připravila fanoušky na hlavní hvězdu večera. Když dohráli poslední skladbu, na projektoru za podiem se začalo promítat video - intro, které, jak jsem se dozvěděl, vytvářel sám Pítrs (bubeník Fixy). Kolem desáté hodiny už vyskočil na podium společně s Márdim, Mejlou a Mejnem a kluci bez žádných servítek na svých několik set fanoušků vysolili celou novou desku tak, jak jdou písničky za sebou. Přesný playlist jsem si nezapamatoval, ale každopádně v průběhu večera přišlo i na starší hity, jako Lunapark, 1982, San Piego nebo Mažoretka. Bylo vidět, jak kapela hraje naplno, z hráčů se řinul pot, stejně tak jako z diváků před podiem. Už od začátku koncertu to v kotli hodně vřelo a teenageři se oddávali poslechu, a dokonce skokům z podia.
Přibližně v půlce koncertu se šlo „křtít“. Kapela tedy zavolala všechny tři hlavní aktéry, kteří byli s kapelou v Londýně a pracovali s nimi na této desce. Jsou to již zmiňovaný Jan P. Muchow, Dušan Neuwerth a Guy Fixsen, což je proslulý producent, který spolupracoval například s Pixies a podobně. Desku jsem slyšel a musím uznat, že je to, alespoň zvukově, jejich nejlepší počin. Bicí znějí výborně, Márdi má občas výborné efekty na hlase a album je prošpikováno různými hrátkami a vtípky, aby bylo více zábavné. A zábavné je. Musím také říci, že Fixa je jedna z mála českých kapel, u které mi nevadí jejich české texty. Mám dojem, že jsou dokonce velmi poetické a mnoho lidí, co znám, se v nich občas „najde“. Zpátky k samotnému křtu. Kapela originálně pokřtila CD samými klenoty, což byly různé věci, které posbírali do ošatky od samotných fanoušků z prvních řad. Velice milé a spontánní gesto. Kapela s chutí pokračovala dál a teplota v sále se zvyšovala a zvyšovala. Další moment, na který nezapomenu, byl, když přímo za zpěvákem vyšplhal mladý fanda a objednal si písničku pro kamaráda, který zrovna měl narozeniny. Byla to píseň Čáp, a i když nebyla v playlistu, kapela ji prostě odehrála! S bravurou. Na tomto příkladě je vidět, že tahle kapela si na nic nehraje a stále hraje to svoje už po dobu asi patnácti let. I přesto, že někdo říká, že kapela hrála dřív lépe, můj názor je takový, že každá kapela se holt v průběhu existence mění. Stejně jako lidé se mění, tak i kapela a její zvuk se mění. Nedá se říct, jestli dříve hrála líp, nebo že „Teď už to není ono“ a podobně. Každopádně vždycky je tam trochu změna, u každé kapely, i když u Vypsané Fixy ta změna vlastně tak razantní není. Jsou kapely, které se za patnáct let změní mnohem víc.
Samotný koncert už se chýlil ke konci, kapela samozřejmě přidávala alespoň dvakrát a konečný zásah udělil bubeník, který v euforii na konci koncertu rozkopl bubny. Ty ale měly ještě vydržet do dalšího dne. Vydržely. Den poté jsem se dostavil na místo činu a prožíval takové malé deja-vu. Stejný klub, stejná předkapela, stejný křest. Druhý koncert mi přišel trošku pomalejší, ale to vůbec ničemu nevadilo. Naopak jsem si ho užíval stejně dobře, jako ten první. Kapela dokonce vyměnila nějaké skladby, což bylo příjemné, zase se křtilo a teplota zase rostla a rostla. Velice mě potěšilo nečekané polosólo mistra bubeníka, které vystřihl téměř na samém konci jejich druhého křtu. Vypsaná Fixa je prostě velmi zkušená kapela, takže oba dva koncerty zvládla bez problému. Pokud jde o mě, výborně jsem si oba večery užil.
Žádné komentáře:
Okomentovat