Když se před prázdninami rozhodl mladý Kretschmer vypůjčit si od tatínka zbraň a vyrazit ve stylu postalu do školy, netušil ještě, jaký mumraj se kolem jeho činu strhne. Sice asi chápal, že se na nějakou dobu stane nenáviděnou celebritou, ale že proslaví celé Německo, to už asi nepředpokládal. A to i přesto, že bylo před volbami.
Jeho politickou zainteresovanost však nechme stranou, stejně jako spekulace o kvalitě výchovy, vzdělání, rodinné situaci, či vztahu k societě (a jejího vztahu k němu), ve které se pohyboval. Co ho k činu motivovalo řešit zkrátka nebudeme. Zajímá nás samozřejmost, s jakou lidé svalili vinu na tůrce druhého Far Cry.
V policejní zprávě dostupné médiím se totiž objevila informace o tom, že onen nešťastný mladík těsně před činem několik hodin hrál výše jmenovanou hru. V tu ránu byla senzace na světě. Každé jen trochu aktivní médium jí zaplnilo titulní stránku, doufaje, že prodejnost vyletí na špici. Starostliví rodičové se nechali zmanipulovat přesvědčivou řečí neodborníků z řad žurnalistů a jako na povel přehodnotili známé heslo na „kdo si hraje vraždí“. Nad tím, kdo nese vinu, nepřemýšlel nikdo. Proč taky, když vám někdo rád za 20 korun na novinové půlstránce přesně řekne, jak to všechno bylo? Zkrátka a jistě, hry jsou špatné, áááno?
Jenže logika žurnalistické mašinérie v tomto a i dalších případech naráží na prostou skutečnost, že onen, tak perverzně mediálně zneužitý mladík, svých patnáct spolužáků neumlátil krabicí od hry, ale zastřelil je. Jistě, nebyl jediný kdo vraždil. Bylo víc takových hráčů. Jenže to hlavní, co je spojuje, nejsou hry. Viděli jste třeba někdy v novinách titulky jako „Další z pivních vrahů“ či „Masový vrah přiznává: Před činem jsem jedl chleba“? Asi těžko. Takový společný jmenovatel je k ničemu. Lidé pochopí, že se snažíte o senzaci, protože pivo pije skoro každý a chleba jí úplně každý. Na vaší hlavu se snese vlna kritiky. Ale takové hraní násilných her, to je panečku jiné kafe. Z toho už se dá něco vytřískat a pokud o tom lidé nic moc nevědí, platí to dvojnásob. Že vrahů z řad hráčů najdeme v celosvětovém měřítku jako prstů na ruce nešikovného truhláře se pak těžko vysvětluje, když je každý z případů na měsíce medializovaný.
Žijeme ve světě, kde může být špatný každý. Já, ty a nebo ty. Můžeme jen svorně doufat, že nikdy nebudeme médiím zajímaví v negativním slova smyslu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat