Pan zpozdílek - 1. část

PAN ZPOZDÍLEK . 1.část

           „No to je skvělý! Teda mami, udělala jsi mi radost.“ Vyjeknu radostí, když otevřu obálku a v ní uvidím poukaz. Je to něco, co jsem si moc přál „Já vím.“ Potutelně se na mě mamka usměje. „Ale muselo to být strašně drahý.“ „Nedělej si starosti. Pro svého synáčka udělám cokoliv. A navíc, když má třicátý narozeniny.“  „Děkuju. Tohle je ten nejbáječnější dárek.“  „Už budu muset jít.“ Obejme mě mamka a dá mi pusu na rozloučenou. Teda, takovýhle dárek, to je snad jen sen. Dostat týdenní poukaz na poznávací zájezd do Itálie, to je moje přání už dlouhou dobu.

            Den odjezdu se pomalu blíží. Poukaz je pro dvě osoby. To mi mamka udělala schválně. Trápí se, že je mi už třicet a ještě nemám vážnou známost. Jenže prostě nemám čas. Dodělávám doktorát a zároveň učím dějiny na několika školách. Takže na nějaké hledání slečen se času moc nedostává. Ale mám spousty kamarádů, a tak na cestu pozvu Martinu. Je to hodná holka a památky ji zajímají. Tím splním přání maminky a odjedu se ženou. Když mě veze na nádraží snaží se zjistit, zda s Martinou něco mám. „Mami, ona je jen kamarádka.“

Hahaha, směje se: „Kamarád taky rád.“ „Už dost prosím tě!“ „Tak se na mě nezlob.“ „Hm. Dík za odvoz.“ „Půjdu ti zamávat k autobusu.“  „To nemusíš.“  „Ale já chci.“  Martina už mě vyhlíží u autobusu a když mě vidí přicházet, radostně začne mávat. „Čau, Petře!“ Radostně na mě volá na celé nádraží. „Ahoj!“ opětuji ji pozdrav. Moje milovaná maminka také nezůstane pozadu. „Dobrý den slečno, já jsem Petrova maminka.“ „Dobrý den.“ Odpoví rozpačitě Martina a nejspíš čeká, co se bude dít dál. „Tak díky za odvoz, mami. Pa.“ „Já tu počkám než odjedete.“ „To nemusíš.“ „No tak dobrá. Asi chcete být sami. Tak pa, vy hrdličky.“ S Martinou na sebe hodíme žalostný pohled. Mamku mám rád, ale tohle fakt přehání. „Tak ahoj, mami.“   

„Nashledanou.“ „Šťastnou cestu. A ozvi se mi, až dojedete.“ „Jasně. Tak pa.“ Zamávám jí ještě, aby se neřeklo a nalézám do autobusu. Ani dlouho nečekáme a už se vydáváme na cestu.

            Po příjezdu do Říma nás průvodkyně seznamuje s plánem cesty. Takže dneska máme volno a od zítra to začíná. Moc se těším. Památkama jsem celkem ujetej. Procestoval jsem spousty zemí a viděl spousty památek, ale Itálii, a speciálně Řím, mám nejraději. Protože jsme dorazili až večer zajdeme jen na večeři a na chvíli do hotelového baru. Potom hezky do hajan, ať máme na zítřek hodně sil.

Je tu jaro, a tak to tu všechno působí romantickým dojmem. Hned po snídani vyrážíme na Pantheon, podívat se na úžasnou Fontánu de Trévi, apod. Takhle objevujeme Itálii každičký den. Je to neskutečná podívaná a mně se zdá, že týden na poznání téhle úžasné země je strašně málo. Seznámili jsme s ostatními cestujícími a s nimi zase poznáváme kouzla tamních barů. V Praze na to nemám čas, tak alespoň tady to musím dohnat...