Expedice do Mongolska

MONGOLIA EXPEDISOUND
Aneb expedice trochu jinak
Za mongolským prožitkem nemusíte jezdit do Asie. Minulý týden stačilo navštívit kino Světozor, na jehož plátně se nakrátko usídlila skupina cestovatelů.

V dnešní době digitalizace působí až neuvěřitelně, že „Mongolia Expedisound 2006“ je dokument snímaný na klasický filmový pás. U toho ale odlišnosti nekončí. Film překypuje bezprostředností, která vás vtáhne do děje. Oko kamery nás přibližuje volnomyšlenkářství cestovatelů, komplikacím během cesty, jako byly třeba starosti se zařizováním víz do zemí se zkostnatělými režimy.
V létě 2006 vyjely tři plně naložené „Tatrovky“, na jejich korbách byly uskladněné věci pro děti bez domova. Čekala je cesta z městečka nedaleko Marseille až do Mongolska. Laurent Lemonnier, člen expedice, byl zároveň „produkčním“ filmu. Vypráví příběh o putování, stejně jako příběh osamělých dětí. A proč vlastně padla volba právě na Mongolsko?
Mongolsko je pusté, divoké a krásné. Má nejnižší hustotu zalidnění, magickou poušť, stepi, buddhistické chrámy,… ale turisté sem příliš nejezdí. Nejsou tu silnice a s výjimkou hlavního města Ulánbátaru jsou obyvatelé velmi chudí. Země je ekonomicky a ideologicky pod vlivem přilehlých velmocí. Mnohem více než ony však ovlivňují život Mongolů ekologické problémy, nedostatek vody, černý obchod se surovinami...
V roce 2000 zasáhly navíc zemi obrovské mrazy s teplotami klesajícími až k minus šedesáti stupňům, následované sněhovými vánicemi. Pro pastevce žijící v obyčejných jurtách to znamenalo zkázu. A mnoho dětí tak zůstalo nejen bez domova, ale i bez rodičů.
Když parta francouzů dorazila po strastiplné cestě do cíle, dětského domova uprostřed pustiny, uvítaly je usměvavé tváře mongolských dětí. Expedice v tu chvíli měla pečlivě rozvrženy úkoly. Někdo s dětmi vyráběl třeba loutky podle místních tradic. Poté nacvičili a sehráli loutkové představení. Děti si pak například vyzkoušely i samy vyvolávat fotografie.
Jako příslovečná třešnička na dortu pak působil hudební přesah expedice. Ta totiž přes půl roku, sbírala zvuky a nahrávala místní muzikanty. „Internacionální jamování“ pak vedlo k mnoha neopakovatelným záznamům, završeným ve směšovači. Výsledkem je nenapodobitelná elektronická hudba pokrývající vše od hrdelních zpěvů lokálního showmana a francouzských DJs.
Celou výpravu zaštítilo sdružení Watch your back. Člen sdružení a také samotné expedice, Franck Gavot, byl tím, kdo film doprovodil do Prahy. A také díky diskusi s ním dostalo promítání zcela jiný, mnohem osobnější rozměr. A lidé se tak opravdu na chvíli přenesli ze samotného srdce Prahy rovnou do Mongolska.