Když jsem si o Silvestru prohlížela televizní program, nestačila jsem se divit tomu, jak tam zase nic nedávají. Pak jsem se ale podívala na TV Barrandov a co tam nevidím. Záznam živého koncertu Michaela Jacksona na počest třiceti let jeho sólové kariéry. Měla jsem jasno, na co se ten večer budu dívat.
V sedm hodin jsem už netrpělivě poskakovala u televize a čekala, až to vypukne.
Asi po deseti minutách, co už záznam běžel, jsem si říkala, kurňa, kde je ten Michael? Pak mi došlo, že to je koncert pro něj, a ne jeho. Takže se na pódiu vystřídali různé hudební hvězdy, jako například Usher, Destiny´s child, Shaggy, ale i herci a Michaelovi přátelé. Z těch bych mohla jmenovat Chrise Tuckera či Liv Taylor. Ti všichni zpívali jeho písně. A bylo krásné slyšet, jak zní jeho hity i jiným způsobem, než je známe.
Když však už nebyl nikdo, kdo by mu popřál vše dobré do života, či mu zazpíval, objevil se na scéně král popu sám. Nejprve se svými bratry jako Jackson´s 5, ale pak vystoupil sám. A na to jsem se celou dobu těšila. Nejlepším momentem celého koncertu ale byly reakce publika. Propukla tam prostě normální davová hysterie. Zbožňovali ho úplně všichni, ať už mladí, či ti dříve narození. A to na tom bylo nejdůležitější. Když přišel na pódium a vytáhl si z kufříku klobouk, černé sako a jeho diamantovou rukavici, dámy v hledišti plakaly. Nevím, jestli štěstím, nebo kvůli té atmosféře,ale jedno vím jistě, já bych bulela taky :-D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat