Postavení kulturní publicistiky v médiích

Jaké je postavení kulturní publicistiky v médiích? Tak v dnešní době je už nedílnou součástí médií, publicistiky a vůbec všeho, kam se podíváme. Kouká na nás z internetu, z novin, časopisů i z televize. Je všude kolem nás, stejně jako ostatní typy, například sportovní publicistika, politická publicistika nebo hospodářská. Kulturní je pro mě asi nejvíce zajímavá. Když už jsme u toho, co je to vlastně kultura? Je to veškeré umění, možná i „neumění“ kolem nás. To znamená filmy, televize, knížky, výstavy, koncerty, divadla a tak dále. Dříve to znamenalo pěstování různých plodin, až poté to začalo mít ten nynější význam, to znamená vznešenější lidské dovednosti a činnosti, nebo-li také „kultura vysoká“.
Čím se tedy může zabývat kulturní publicistika a jaké je její postavení? Nejčastěji se zabývá asi filmem, koncerty, literaturou a vůbec veškerým uměním. Informuje lidi o tom, co je čeká v příštích dnech či týdnech, na co se můžou těšit a nebo hodnotí již proběhlou, případně přečtenou věc (knížka) a podobně. Můžeme se tedy setkat s recenzemi v tomto případě třeba s knižní recenzí, s divadelní recenzí nebo hudební recenzí. Postavení kulturní publicistiky je sice důležité a neodmyslitelné, ale je většinou zakryté událostmi, které lidé denně čtou prostě častěji a mají o ně větší zájem, což často bývá bulvár, zprávy z politiky i ze světa, pohromy, katastrofy či sport. Kultura je v tomto případě, mám pocit, spíš druhořadá. Kulturní publicisté mají těžkou a zároveň důležitou roli. Například jdou-li na premiéru nového amerického filmu, den poté vyjde recenze, diváky to buď může přesvědčit do kina jít, a nebo je to spíš odradí. Já spíš dávám na svůj vlastní názor, než abych něco předem kritizoval. Proto je to občas diskutabilní a je to prostě věc názoru. Recenze musíme brát spíše orientačně, než abychom kvůli tomu šli do kina na něco jiného, když film dostane jen dvě hvězdičky z pěti. Dá se říct, že v zásadě nemám moc rád extrémní recenzenty, kteří například nemají bytostně rádi nějakou kapelu a dají jí proto co nejmenší hodnocení, ať je deska jakákoliv. A nebo zase druhý extrém a dají jí třeba plný počet bodů.
Co říci závěrem? Jak bylo řečeno, kulturní publicistika je nedílnou součástí našich životů, i když někdo si uvědomuje méně, někdo více. Stejně tak někdo se jimi řídí hodně, někdo málo nebo téměř vůbec. Ze všeho nejvíc mě baví určitě hudební odnož, protože mám v ní hodně znalostí, pak mě hodně baví film, zvlášť v poslední době. Dřív jsem více četl, teď už méně. Spíš sleduji současné dění, jak časopisy, zprávy v televizi, noviny i kulturu kolem.