Izraelské tance jsou na první pohled živelnou směsí komplikovaných kroků a pohybů. Ve skutečnosti v nich lze ale odlišit několik různých stylů, které jsou důsledkem jejich rozdílného kulturního a etnického původu. Izraelci chtěli tancem vyjádřit svou radost z osidlování a zušlechťování zaslíbené země a z pospolitosti. Tak vznikl specifický druh tance, tzv. Hora, která se tančí v kruhu a tanečníci se drží za ruce či za ramena. Hora bývá často označována za izraelský národní tanec.
O něco později silně ovlivnila izraelské tance vlna přistěhovalců z Jemenu a vnesla do nich specifické plynulé a houpavé pohyby, kroky (tzv: jamanit, jemenait) a zvláště líbeznou orientální hudbu.
Dále patří ke specifickým stylům izraelského tance Debka, vycházející z tanců arabského etnika. Je charakteristická náročnými malými pohyby nohou podupávajících do rytmu arabských bubínků.
V prvních tancích si tak přistěhovalci připomínaly staré židovské tradice, např. tancem Od nashuva el nigun atik (Navraťme se ke staré melodii) či tancem Tzadik ketamar jifrach (Spravedlivý muž poroste jako palma).
Izraelské lidové tance začaly vznikat na konci dvacátého století, kdy do tehdejší Palestiny přicházelo větší množství židovských přistěhovalců. Ti pocházeli z různých koutů světa a přinesli si s sebou specifické zvyky, vkus, hudbu a kulturní prvky. První tance předchůdců dnešního izraelského národa tak vznikaly např. jako variace na polku, mazurku či krakoviak. Krom těchto "diasporních" vlivů se však brzy projevil velký zájem o kulturu Orientu, zvláště pak kulturu sousedních etnik (arabů a beduínů). V tancích se však také odrážejí tradice židovského tance začínající už v Bibli, etnické tradice, židovské svátky, krajina Izraele a dokonce i hodnoty a životní styl izraelského národa.
V roce 1944 byl v kibucu Dalia zorganizován první festival Izraelských lidových tanců. V té době byly tance již populární a choreografové začali na základě vzorů (židovské tance při různých oslavách i tance či kroky okolních etnik či kultur v Diaspoře) vymýšlet tance, ke kterým muzikanti skládali hudbu a texty. Tanec, hudba i text vždy v souladu vypovídaly stejný příběh. Později byla založena organizace lidových tanců a ty se staly masovou záležitostí.
Od roku 1988 je ve městě Karmiel, které se nalézá v oblasti střední Galilee, pořádán třídenní mezinárodní festival lidových tanců, kterého se účastní skupiny i jednotlivci z Izraele i celého světa.
Izraelské lidové tance se, zřejmě díky své historii, od lidových tanců jiných národů značně liší. I dnes jsou stále živé, neustrnuly a nadále se vyvíjejí, v Izraeli vznikají nové takřka každý den. Mnoho lidí si v současnosti chodí zatančit nejen v Izraeli, ale také v Diaspoře, do které se zpětně nová izraelská kultura v podobě tanců vrátila. Téměř v každém větším městě nejen západního světa dnes existuje skupina lidí tancující Izraelské lidové tance. Praha a Ústí nad labem, naštěstí, není výjimkou.
O něco později silně ovlivnila izraelské tance vlna přistěhovalců z Jemenu a vnesla do nich specifické plynulé a houpavé pohyby, kroky (tzv: jamanit, jemenait) a zvláště líbeznou orientální hudbu.
Dále patří ke specifickým stylům izraelského tance Debka, vycházející z tanců arabského etnika. Je charakteristická náročnými malými pohyby nohou podupávajících do rytmu arabských bubínků.
V prvních tancích si tak přistěhovalci připomínaly staré židovské tradice, např. tancem Od nashuva el nigun atik (Navraťme se ke staré melodii) či tancem Tzadik ketamar jifrach (Spravedlivý muž poroste jako palma).
Izraelské lidové tance začaly vznikat na konci dvacátého století, kdy do tehdejší Palestiny přicházelo větší množství židovských přistěhovalců. Ti pocházeli z různých koutů světa a přinesli si s sebou specifické zvyky, vkus, hudbu a kulturní prvky. První tance předchůdců dnešního izraelského národa tak vznikaly např. jako variace na polku, mazurku či krakoviak. Krom těchto "diasporních" vlivů se však brzy projevil velký zájem o kulturu Orientu, zvláště pak kulturu sousedních etnik (arabů a beduínů). V tancích se však také odrážejí tradice židovského tance začínající už v Bibli, etnické tradice, židovské svátky, krajina Izraele a dokonce i hodnoty a životní styl izraelského národa.
V roce 1944 byl v kibucu Dalia zorganizován první festival Izraelských lidových tanců. V té době byly tance již populární a choreografové začali na základě vzorů (židovské tance při různých oslavách i tance či kroky okolních etnik či kultur v Diaspoře) vymýšlet tance, ke kterým muzikanti skládali hudbu a texty. Tanec, hudba i text vždy v souladu vypovídaly stejný příběh. Později byla založena organizace lidových tanců a ty se staly masovou záležitostí.
Od roku 1988 je ve městě Karmiel, které se nalézá v oblasti střední Galilee, pořádán třídenní mezinárodní festival lidových tanců, kterého se účastní skupiny i jednotlivci z Izraele i celého světa.
Izraelské lidové tance se, zřejmě díky své historii, od lidových tanců jiných národů značně liší. I dnes jsou stále živé, neustrnuly a nadále se vyvíjejí, v Izraeli vznikají nové takřka každý den. Mnoho lidí si v současnosti chodí zatančit nejen v Izraeli, ale také v Diaspoře, do které se zpětně nová izraelská kultura v podobě tanců vrátila. Téměř v každém větším městě nejen západního světa dnes existuje skupina lidí tancující Izraelské lidové tance. Praha a Ústí nad labem, naštěstí, není výjimkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat