goodbye duety : )

DUETY
ANEB KDYŽ „HVĚZDIČKY“ NUDÍ

19.prosince proběhlo slavnostní finále soutěže České televize Duety…když hvězdy zpívají. Vítězným párem se stali zpěvačka Petra Janů a sportovní redaktor ČT Vojtěch Bernatský. Rozhodla o tom odborná porota a hlasy diváků. Jenomže se můžeme jen dohadovat, jestli náhodou nebyli jen jednookými mezi slepci. Právě takový dojem totiž Duety zanechaly v celé řadě diváků…

Ale všechno popořádku. Duety odstartovaly 31.října ve 20:00 přímým přenosem z barrandovských ateliérů. Na obrazovkách setrvaly po osm sobotních večerů s výjimkou 14. 11. 2009, kdy se vysílání přesunulo na nedělní večer, z důvodu přímého přenosu koncertu z iniciativy Václava Havla – Už je to tady.
Pravidla byla striktně dána formátem BBC. Prakticky totožná jako u v posledních třech letech úspěšně vysílané taneční show StarDance...když hvězdy tančí.
Do soutěže vstoupilo osm profesionálních zpěváků, kteří utvořily páry s osmi celebritami. Všech osm párů se začalo připravovat již v létě loňského roku a nastudovaly klasické duety z předem známých žánrů, kterými jsou rock, pop, muzikál, soul, balada, rokenrol, country/folk a swing.
Každý týden předvedly páry jeden duet z předem daných žánrů a od šestého pokračování soutěže zazpívaly po dvou duetech. V sedmém díle předvedly jako druhý duet píseň profesionálního zpěváka z dané dvojice.
Všechny písně pak zazněly živě za doprovodu Moondance Orchestra pod vedením Martina Kumžáka. První dva večery mohli diváci sledovat všechny soutěžící, poté vždy jedna dvojice klání opustila. Rozhodovaly o tom z poloviny hlasy diváků a z druhé poloviny hodnocení poroty.

Proč byla porota tak hodná?
Zmiňovaná porota, ve složení Michael Prostějovský, textař a novinář pracující v rozhlase, Ota Balage, hudebník, producent, Lubomír Brabec, kytarista a jediná zástupkyně něžného pohlaví – muzikálová zpěvačka Linda Finková, měla za úkol hodnotit kvalitu pěveckých výkonů nestranně a z profesionálního hlediska.
Zejména to první se jim ovšem příliš nedařilo a ani v kritice nebyli příliš zdatní. Úvodní díly překypovaly výkony, které by bylo lepší nevysílat v hlavním vysílacím čase v sobotu večer. Porota, ač plná odborníků na slovo vzatých, jakoby se špunty na uších zvesela ukazovala tabulky s vysokým hodnocením.
Možná, že jen nechtěli své známé či kamarády hanět, nebo někoho naopak stavět do výhodného světla. Profesionální zpěváci to navíc někdy zpívajícím celebritám neulehčovali a volili písně ve kterých se cítili dobře a vůbec je neznepokojovalo, že jejich partneři nemají ani zdaleka takové hlasové dispozice (viz Březinová, Střihavka).
Výsledkem bylo všudypřítomné chválení, jak jsou všichni zúčastnění úžasní, odvážní a hlavně báječně zpívají, což mnohdy nebyla vůbec pravda. Takže o pěvecké soutěži nemůže být řeč. Porota byla vlastně v této soutěži celkem zbytečná.


Kráska a sešněrovaný bavič
Tereza Kostková je herečka, která se dostala do širšího povědomí veřejnosti díky moderování StarDance s Markem Ebenem. Aleš Háma je herec, zpěvák, kytarista a známý moderátor pořadů české televize. Společně vytvořili moderátorské duo Duetů. Bohužel ani jim se nepodařilo oživit sterilní atmosféru estrády, jako z osmdesátých let
Přeříkávající se Aleš Háma a věčně se křečovitě usmívající Kostková působili dlouho nesjednoceně a značně nejistě. Začátky bývají těžké. Časem se zlepšili, ale mdlý dojem zůstává.
Hámův sarkasmus by působil o moc líp, kdyby nebyl pečlivě připravený dopředu. Drobné přežblepty a růžové uši byly někdy to nejvtipnější z pořadu. Alespoň to bylo spontánní.
Pomyslné plus mu patří za vymýšlení přezdívek účinkujícím, například při finálovém večeru představil porotu jako Čtyřlístek: Michael Myšpulín Prostějovský, Ota Bobík Balage, Linda Fifinka Finková a Luboš Piňďa Brabec. Tereza ačkoliv se snažila, budila dojem, že je tam jen na okrasu.


Hvězdy?
Opravdové hvězdy českého showbyznysu pravděpodobně neměly zájem. (Není se čemu divit.) A tudíž bylo obsazení spíše jiné kategorie než hvězdné. Je znát záměr upoutat především starší generaci.
O přízeň diváků a poroty se ucházeli: Simona Postlerová a Petr Kolář, Jana Boušková a Tomáš Trapl, Ester Janečková a Kamil Střihavka, Zuzana Jandová a Petr Kotvald, Vojtěch Bernatský a Petra Janů , Pavel Zedníček a Radka Fišarová, Daniel Rous a Marcela Březinová , Jaromír Nosek a Jitka Zelenková.
Česká televize měla hned dvě želízka v ohni. Ester z Pošty pro tebe. Vojtu, sportovního komentátora. Ester už ví, že se raději bude věnovat svým srdceryvným příběhům. Vojta zabodoval a stal se králem.
Nejlépe vyladěným párem ale byli Postlerová s Kolářem. Herečka má totiž se zpěvem zkušenosti z muzikálů, v čemž měla oproti Ester neskonalou výhodu. Ale on Vojta také zpívá v kapele. Ve vší jednotvárnosti bylo těžké najít duo, které by vyčnívalo svou originalitou.
Naštěstí soutěžili Tomáš Trapl a Jana Boušková! Tento pár se vymykal zažitým stereotypům při zpívání duetů, byli sví a vtipní. Skončili na třetím místě. Druhou příčku zabrali Simona Postlerová a Petr Kolář. Králem a královnou Duetů se stali Vojtěch Bernatský a Petra Janů.

Konkurence
Česko Slovenská SuperStar je mezinárodní koncept pěvecké reality show. Oproti Duetům je značně současnější, živelnější a ne tak naškrobená. Na rozdíl od Duetů se v ní ale soutěží o místo v hudebním průmyslu, popularitu, profesionální uplatnění. Soutěž vyhledává nové talenty a tím se stává přínosnou.
Moderátoři spíše improvizovali, působili přirozeně a uvolněně. Nikoliv upjatě a nervózně, jako je tomu u Duetů. Přestože zdaleka ne vždy se jim vyvede nějaká dobrá glosa, alespoň se snaží nějaký humor vytvářet. A to se cení.
Nicméně obě soutěže nabízely divákovi tolik žádanou dávku adrenalinu, očekávání kdo vypadne. U SuperStar bych si ale troufla tvrdit, že napětí vznikalo mnohem větší, jelikož Duety nedokázaly nabídnout atraktivní osobnosti a tudíž páry splývaly v šedivou nudu.
Shodné je i hodnocení, které leží zčásti na bedrech poroty a zčásti na textových zprávách od diváků. Z čehož jistě tečou závratné sumy. Jedná se tedy spíše o dobrý byznys, než o porci poctivé kultury. SuperStar stvořená především pro mladší generaci ve sledovanosti převálcovala Duety na plné čáře. Srovnání svým způsobem vlastně ani není možné. Princip je stejný, ale forma absolutně odlišná.

20 let svobody v České televizi
Přestože ČT slavila dvacet let svobody, dramaturgové Duetů, to příliš nezaznamenali. Začněme od scénické výpravy, jenž diváky přenášela v čase do dob předrevolučních. Plexisklové pódium a rádoby decentní nasvícení vše jen umocnilo.
Oblečení a účesy vystoupivších také budily dojem jakéhosi prapodivného retra. Česká televize si přála volně navázat na úspěch StarDance, jenže Duetům chyběly hvězdy, kvalitní zpracování i nezbytný „drive“.
V době, kdy se kulturní pořady eliminují na minimum, či ruší, to byla snaha o vytvoření populárního zábavného pořadu. Snaha o přiblížení se komerčnímu formátu SuperStar. Pokus o „kulturu“. Je to ale ještě kultura? Úsilí o zvýšení sledovanosti? Ovšem ani ta nebyla valná.
Duety jednoznačně neměly příliš na co nalákat diváky. Hned pilotní díl plný romantických balad, byl jako stvořený k přepnutí. Za ruce se držící a pusinkující se páry, sladkobolné písně, za uši tahající výkony neprofesionálních zpěváku.
To není příliš důstojná oslava 20.výročí pádu komunismu.Amatérismus ve všech směrech. Obávám se, že nejsem jediná, kdo nabyl dojmu, že se jednalo o jeden z nejnepochopitelnějších počinů zábavné tvorby loňského roku.
Kdyby se raději ČT držela jako švec svého kopyta a zůstala u předchozí sobotní náplně večera, například programu Zázraky přírody, kde dokáže komerčním televizím konkurovat lépe. A třeba by se pak nemusely rušit jiné hodnotné pořady.
Česká televize zkrátka udělala hlavní chybu v tom, že nepochopila, že pompézní model, jenž zafungoval u StarDance, nemůže fungovat bez oné pompy – tedy bez známých jmen. Duety si tak své věrné diváky možná našly, ovšem ti se rekrutovali především ze starší věkové kategorie. Tudíž to rozhodně nebyl pořad typu, na který se dívá celá rodina, a který příslovečně rozbliká večerní sídliště stejnými barvami.
Česká televize je patrně nepoučitelná. Nenechala se odradit propadákem soutěží Souboj hitů, či Eurosong a rozhodla se jít ve stopách BBC nejen ve zpravodajství, ale i v zábavě. Je však otázkou, zda se zakoupená licence na velkolepou pěveckou show vyplatila. Nebo zda by nebylo lepší koupit licenci levnější a uspořené peníze investovat do výpravy pořadu.
ČT si jednoduše přestává vědět rady, jak ulovit diváky. Lacině působící pořady střídají obdobně nedodělané seriály – a de facto nevytěží ani osvědčené, licencované produkty. Nejeden divák si tak právem klade otázku, která se koneckonců řeší i v samotné Británii. Nebylo by lepší veřejnoprávní média zprivatizovat a tedy zrušit? Dilema mezi kvalitou a sledovaností je totiž evidentně žene do záhuby – mince je nakonec ošoupaná z obou stran.

Expedice do Mongolska

MONGOLIA EXPEDISOUND
Aneb expedice trochu jinak
Za mongolským prožitkem nemusíte jezdit do Asie. Minulý týden stačilo navštívit kino Světozor, na jehož plátně se nakrátko usídlila skupina cestovatelů.

V dnešní době digitalizace působí až neuvěřitelně, že „Mongolia Expedisound 2006“ je dokument snímaný na klasický filmový pás. U toho ale odlišnosti nekončí. Film překypuje bezprostředností, která vás vtáhne do děje. Oko kamery nás přibližuje volnomyšlenkářství cestovatelů, komplikacím během cesty, jako byly třeba starosti se zařizováním víz do zemí se zkostnatělými režimy.
V létě 2006 vyjely tři plně naložené „Tatrovky“, na jejich korbách byly uskladněné věci pro děti bez domova. Čekala je cesta z městečka nedaleko Marseille až do Mongolska. Laurent Lemonnier, člen expedice, byl zároveň „produkčním“ filmu. Vypráví příběh o putování, stejně jako příběh osamělých dětí. A proč vlastně padla volba právě na Mongolsko?
Mongolsko je pusté, divoké a krásné. Má nejnižší hustotu zalidnění, magickou poušť, stepi, buddhistické chrámy,… ale turisté sem příliš nejezdí. Nejsou tu silnice a s výjimkou hlavního města Ulánbátaru jsou obyvatelé velmi chudí. Země je ekonomicky a ideologicky pod vlivem přilehlých velmocí. Mnohem více než ony však ovlivňují život Mongolů ekologické problémy, nedostatek vody, černý obchod se surovinami...
V roce 2000 zasáhly navíc zemi obrovské mrazy s teplotami klesajícími až k minus šedesáti stupňům, následované sněhovými vánicemi. Pro pastevce žijící v obyčejných jurtách to znamenalo zkázu. A mnoho dětí tak zůstalo nejen bez domova, ale i bez rodičů.
Když parta francouzů dorazila po strastiplné cestě do cíle, dětského domova uprostřed pustiny, uvítaly je usměvavé tváře mongolských dětí. Expedice v tu chvíli měla pečlivě rozvrženy úkoly. Někdo s dětmi vyráběl třeba loutky podle místních tradic. Poté nacvičili a sehráli loutkové představení. Děti si pak například vyzkoušely i samy vyvolávat fotografie.
Jako příslovečná třešnička na dortu pak působil hudební přesah expedice. Ta totiž přes půl roku, sbírala zvuky a nahrávala místní muzikanty. „Internacionální jamování“ pak vedlo k mnoha neopakovatelným záznamům, završeným ve směšovači. Výsledkem je nenapodobitelná elektronická hudba pokrývající vše od hrdelních zpěvů lokálního showmana a francouzských DJs.
Celou výpravu zaštítilo sdružení Watch your back. Člen sdružení a také samotné expedice, Franck Gavot, byl tím, kdo film doprovodil do Prahy. A také díky diskusi s ním dostalo promítání zcela jiný, mnohem osobnější rozměr. A lidé se tak opravdu na chvíli přenesli ze samotného srdce Prahy rovnou do Mongolska.

„Karel Gott byl takový mafián.“

„Karel Gott byl takový mafián.“

Původně jsme se měli setkat při vzpomínkovém průvodu na 17. listopad 1989. Volal mi, že to prý přehodnotil, bude jezdit na motorce a setkáme se tedy až večer v Úvalech. Když jsem mu potřásla rukou na uvítanou, zaskučel bolestí, právě na motorce si ruku nedávno poranil. Vaška Bláhu, muzikanta a leadera kapel Divokej Bill a Medvěd oo9, znám již od dětství. V rozhovoru se dočtete nejen o jeho hudebních začátcích, ale třeba i o tom jak vnímal sametovou revoluci.

Jak jsi se dostal k muzice? Prošel jsi „oficiálním školením“ jako byla liduška?
Vyšší hudební vzdělání nemám. Mám jen tady lidušku v Úvalech na zobcovou flétnu tři roky a pak jsem měl pana učitele Líhu, co mě učil na kytaru. Byl to kapelník orchestru Sto. Ten mne naučil asi nejvíc, ty základní principy, jak se používají akordy, jak se hraje na kytaru, že je potřeba to poslouchat a dělat to tak nějak s citem.

A kromě pana Líhy, kdo tě inspiroval? Máš třeba nějaký vzor?
Snažím se z nikoho „nepodělávat“, ale samozřejmě fandím kapelám, které mají dobré pecky. Stala se mi taková dobrá věc. Mám rád celý život Nohavicu, jeho texty. Když jsme hráli asi před třemi roky v Ostravě, jdu po stadionu a šel proti mně Jarek Nohavica. Podal mi ruku a říká, že se mu to moc líbí co děláme a že nám fandí. Teda on se mě přesně zeptal: „Hele a vás to fakt baví viď?“ Já říkám: „Baví.“ A on: „To je vidět.“ Tak to mě hodně potěšilo. To bylo takové setkání, protože Nohavicu jsem poslouchal už třeba v deseti letech. Měl jsem kazeťák a už jsem to sjížděl a vždycky to byla pecka. Teďka stojíš proti tomu chlapovi a on Ti potřese rukou a řekne Ti kolego.

Hrajete dlouho, co se změnilo za tu dobu? Co kluci z kapely?
Řekl bych, že čím jsme starší, tím je to horší. Protože děti se nám narodily, různě se oženili lidi. Taky někoho už to třeba baví míň, že to meleme pořád do kolečka. Někdo k tomu třeba přistupuje tak, že je to jakoby jistota, fabrika a takové to pětkrát za týden jít do zkušebny z nadšení už se málo kdy stane.

A už vůbec ne zůstat tam třeba do rána?
Přesně! A už vůbec ne se tam opít a prostě do rána se smát a vymýšlet písničky! To se mi třeba daří u Medvěd 009, paradoxně, kteří valných úspěchů nedosahují, ale přesto tam tohle zůstalo. Takže mě to u Billů trošičku mrzí. Ale dokážeme se ještě sejít, i když není to tak často.

Jaké to je živit se muzikou a jde to vůbec v Česku?
Já to můžu posoudit ze dvou stran. Jednak Medvěd 009, kteří hrají 13let. Po těch letech se v podstatě dvakrát týdně zkouší a pořád se snažíme někam se dostat. Přitom jsme nevydělali ani korunu. A druhá strana je Divokej Bill, kdy jsme na tom také makali, ale ten úspěch se dostavil. A můžu říct, že jsme jako kapela vydělali slušný balík.

Pomohla vám k tomu velká společnost? Nebo je to podle tebe smlouva s ďáblem?
Bylo to nevýhodné. Když to řeknu třeba řádově, tak z první desky jsme měli pět procent ze zisku. Postupem času, máme třeba padesát procent, ale trvalo strašného přetlačování. Ten moloch, kterým je EMI, který nás před jedenácti lety oslovil. Jako mladá kapela jsme je prostě nemohli přechytračit. Ale myslím si, že všechny ty vydavatelství to teď mají taky horší. Staly se jakoby zbytečnými, tenkrát to byla pecka. Teďka už si každý může udělat desku skoro jak chce a vzdat ji třeba po internetu. Jenomže - sjíždím BandZone, sjíždím mladé kapely, koukám na to… A zas tolik dobrého tady není!

Takže něco jako například nová Lucie není na obzoru?
Vůbec. Nic tady není. Většinou jsou tu jen studentské kapely,který to tam nemají, nemají.

Jaké jsou vztahy mezi muzikanty teď v době krize? Nejdete si lidově řečeno po krku, když se perete o fanoušky?
Pereme se o ně, ale ve srandě. Znám se v podstatě se všemi lidmi z kapel, co tady hrají. Znám všechny folkáče, znám se třeba s Evou a Vaškem. Když potkám Vaška podám mu ruku a prohodíme pár slov. Teď se znám už i s Gottem, takže myslím si, že naopak tady je to velice příjemné a všichni jsou v pohodě. Určitě nějaká otevřená rivalita není. To víš že si někdy zanadáváš, když tobě lidi nepřijdou a den předtím někomu přišli do klubu vedle a přišlo jich třikrát tolik,ale to se střídá. Ale všichni slušní nemají rádi Landu.

Budiž z úplně jiného soudku. V lednu se chystáš již po třetí do Indie, čím Tě tato země očarovala?
Vzal mne tam Matěj Homola z Wohnoutů. On tam jezdí pravidelně a je to tak, že sehnat tady tři lidi, který si vezmou bágl a jedou na měsíc a půl na druhý konec světa, je hodně těžký. Takže já víceméně jezdím tam, kam jezdí oni. A navíc to tam na mne obrovsky dýchlo. Baví mne to, že je tam vedro. Když si představím, že vy tady od pěti máte tmu a my tam ještě v jedenáct dřepíme u jezera u ohýnku, kolem pobíhají ty děcka a Indové všemožní jezdí na kolech, smějí se, vaří nám, dávají nám ochutnávat různé věci. Tak to je absolutní paráda.

Máte za sebou první koncerty k nové desce, v čem je tour specifické a jak fanoušci přijímají nové skladby?
Je to pecka! Teď jsme jeli Moravu, Zlín, Olomouc a bylo to úplně špičkové! Specifické je to v tom, že ho hrajeme vždy před Vánoci, na akustické kytary, na akustické basy a Mája bubeník nehraje paličkami, ale takovými štětkami. Takže je to celé jemnější, jako unplugged koncerty. A sedíme u toho na „zadku“, takže se člověk i míň nadře.

Setkáváme se v den 20.výročí sametové revoluce, nemohu se tedy nezeptat, jak Ty osobně vnímáš události roku 1989, respektive Tvé konkrétní pocity dvacet let po sametové revoluci?
Bylo mi třináct let, vnímal jsme to tak, že jsem vůbec nevěděl, o co jde. Úvalská základka. Naši mi nacpali trikoloru, ve škole mi jí sundali, odpoledne mi jí nandali, protože zjistili, že se tedy přidají i oni... Zaplať pánbůh za to, že se to stalo. I když se stala hromada špatných věcí a hromada parchantů se na tom napakovala, tak jsme byli úplně… prostě si nedokážu představit, že Ti naši s tím něco neudělali dřív. Protože to je fakt peklo, když člověk lítá po světě a vidí, co se děje. Třeba Severní Korea, nebo země… to je úplně nesmysl… to snad není možné ani…

Jakou roli podle Tebe hraje muzika v životě obyčejných lidí. Kájovi Gottovi třeba spousta lidí vyčítá, že byl oporou režimu. Dá se to takhle brát?
O Karlovi Gottovi si myslím, že díky tomu, jaký měl talent, tak ho nemohli sundat… On byl takový gangster, mafián. A mě je to sympatické, mě se to líbí. Dobré. Myslím si, že on nebyl ten, kdo lidem škodil. Kdybych tady byl jako talentovaný člověk, který uměl zpívat, tak bych taky chtěl zpívat a makat na tom.Takže s Karlem Gottem nemám nejmenší problém. Poznal jsem ho osobně, viděl jsem ho třikrát, čtyřikrát v životě. Vždycky byl příjemný, vždycky mi dal něco k dobru, nějakou srandu.

Co pro Tebe znamenalo hrát na jeho 70. narozeninách?
No pecka. Bylo to tak, že mi volá Fořťák, náš manažer, říká, hele přišel dopis z GOJi, že mistr projevil přání, jestli bychom mu nezahráli na narozeninách. A abych řekl pravdu, nebyli jsme jednotní v kapele. Ale já jsem byl od začátku nadšený.

Ženy, víno, zpěv..co tomu říká Tvá přítelkyně, nežárlí ? A jak se podle Tebe žije s umělcem pod jednou střechou?
Musím říct, že ze začátku tam bylo nějaké takové to,… že jsme si museli vymezit pravidla. Já jí vždycky říkám: „Neblbni, vždyť je to vždycky těch půl hodinky po koncertě, to je ten okamžik, podepisujeme se jim na prsa, na plakáty, holky šílí, chtěj to. Vždyť my děláme showbussines, to k tomu patří.“

Takže co myslíš, že by odpověděla Stáňa (přítelkyně)?
Řekla by, ze začátku mi to imponovalo a teď mě to pěkně štve… Nicméně ona to toleruje, muziku má ráda, zaplať pánbůh.

Pocházíme ze stejného městečka Úval..Stále tu žiješ. Co pro Tebe znamenaly Úvaly dříve a nyní : ) ?
Domovina. Já to tady úplně miluji. Baví mě jak jsou tady ty dlouhodobé vzpomínky. Jsem asi takovoý patron těch Ouval, že vždycky se někde zmíním, na to vážně nezapomínám. Tady se ty písničky válí po ulicích. Tady to žije. Zrovna nedávno jsem říkal tátovi s mámou, že místo vybrali fakt dobře. Jsem rád a moc, že je tu vlak, že jsou tu lidi, kteří mají přehled, že do Prahy je to, co by pivem dochrstnul… A přesto si tady můžeš dělat ohýnek na dvoře a péct buřty a žít jak vesničan.

A nějakou pěknou tečku… Máš nějaký hudební sen nebo přání, které bys rád uskutečnil ?
Já bych chtěl napsat první českou pecku, kterou bude znát celý svět. Něco jako „We are the champions“. Takovouhle pumelenici.

Tak to hodně štěstí šampióne! A díky za rozhovor.
Taky díky…

Místo libereckého TESCA zeje kráter

Davy lidí,prach a bortící se vzpomínky – tak to vypadalo 23.5 2009,když se do železobetonové konstrukce libereckého OD Tesco zakously hladové zuby buldozerů. Tato oranžovo – bílá památka, postavená před 30ti lety známými architekty Miroslavem Masákem a Karlem Hubáčkem, by měla být do konce příštího roku vystřídána gigantickým obchodním centrem Forum.

Mělo zůstat Tesco stát ? Názory Liberečanů se v tomto rozcházejí. Proti demolici se vyslovilo podle zdrojů ČTK 264 obyvatel a 68 hlasujících bylo pro.

“Důvody, proč jich je většina proti zbourání, jsou podle mého názoru dva. Jedním z nich je ten, že jsou na dům zvyklí, a druhý, že si uvědomují, že není dobré bourat hodnoty, protože ten dům, který místo Teska postaví, je konfekční, bez výrazného nápadu,” dodal Masák pro MF Dnes.

Obchodní dům byl postaven v 70. letech a původně nesl jméno Ještěd. Byl rozdělen do tří budov , což v posledních letech komplikovalo dovoz nového zboží a pohyb zákazníků,kterých do Tesca přicházelo přes 100.000 týdně. Další z mnoha faktorů ,které zvažovali konstruktéři firmy Multi Development , než se rozhodli TESCO definitivně zbourat , byla nutnost čerpat podzemní vodu.

Obchodní centrum totiž leželo pod hladinou Nisy,která Libercem protéká a mnoho násobně zvyšovala náklady na provoz.

OC Forum by mělo podle původních plánů společnosti dosahovat až na Soukenné náměstí. Celá etapa výstavby centra přijde holandskou developerskou společnost na 700 milionů korun.

(Původně- V časných ranních hodinách se dne 25.3 2009 zakously do železobetonových stěn libereckého Tesca hladové zuby buldozerů. )

Sláva vítězům a čest poraženým

Konečně známe po týdnech souboje vítěze Duetů! Stali se jimi Vojtěch Bernatský a Petra Janů po posledním souboji s Petrem Kolářem a Simonou Postlerovou Rozhodly jako vždy hlasy diváků, které tentokrát korespondovaly s bodovým ohodnocením poroty, jež tentokrát bylo nevídaně vyrovnané. Vojtěch Bernatský s Petrou Janů od začátku soutěže o několik bodů vedli a v závěru jejich vedoucí pozici diváci jen potvrdili.
Za jeden z nejvýraznějších rysů soutěže Duety, když hvězdy zpívají se dá bezesporu považovat častá nesehranost a neprofesionalita moderátorů Terezy Kostkové a Aleše Hámy, přestože ji zajisté nikdo neočekával vzhledem k jejich zvučným jménům a značným hereckým i moderátorským zkušenostem. Posledních několik sobotních večerů se pro ně stalo příznivějších včetně toho finálového, nicméně až do posledního dílu chvílemi jejich výkon značně pokulhával za původním očekáváním diváků a pravděpodobně i pořadatelů.
Na rozdíl od většiny soutěžních párů a jejich duetů si asi málokdo posteskne po nevydařených vtipech Terezy Kostkové a nejistotě Aleše Hámy. Ovšem ani po dílech, které chvílemi tahaly za uši nejen kvůli nesourodnosti moderátorů, ale i kvůli falešným tónům některých soutěžících, nemůžeme Duetům upřít velkou šanci, kterou všem zúčastněným poskytly.
Tou šancí je myšlen vývoj, jenž byl patrný nejen na Tereze Kostkové a Aleši Hámovi, ale především na pěvecky amatérských polovičkách párů, které se dostaly až do finálových kol. Některé z nich se totiž dle slov poroty dokonce vyrovnaly svým profesionálním protějškům. Viditelnost tohoto vývoje byla umocněna tím, že soutěžící zpívali znovu vybrané písně z minulých kol – a o poznání lépe.

Moderování Duetů zní falešně

Stejně jako v minulých soutěžních kolech se i tuto sobotu výrazně projevila moderátorská nesourodost. Nejenže se Aleš Háma v několika vstupech nejednou přeřekl a zasekl uprostřed věty a Tereza Kostková častovala diváky mnoha ne zrovna vtipnými žerty, ale jako obvykle oba moderátoři působili spíše sólově než jako pár. I navzdory tomu, že tato soutěž je výhradně o „párové spolupráci“.

Jako vysvětlení tohoto problému by se nabízel fakt, že většinu večera tráví každý v jiné části sálu. Aleš Háma je v tzv. baru a Tereza Kostková na pódiu. Bohužel však při společných výstupech si spíše hází klacky pod nohy, než že by spolupracovali. Divák by poměrně často mohl mít dojem, že se Tereza Kostková, která vystupuje v roli „profesionálky“, zatímco Aleš Háma zastává roli „kamaráda“, který utěšuje soutěžící po výstupu, svému kolegovi skoro vysmívá za to, co právě řekl – snaží se vedle něj vyniknout na jeho úkor. Každopádně zdání občas klame, takže jde pravděpodobně jen o formu, jakou Tereza s Alešem jedná, nikoli o přímý záměr ho ponížit.

Diváci Aleše Hámu znají z rozhlasu i televize jako věčného komika s pohotovými reakcemi, které v Duetech neznámo proč naprosto vymizely. Tereza Kostková je nám zase známá svoji akurátností a jakousi elegancí, která se teď ztrácí v jejím špatném humoru, jenž působí nuceně. Možná by oběma moderátorům pomohlo, kdyby zaujali své původní role - byli sami sebou. Sice by pak tvořili pár dvou protikladů, ale rozhodně by kvalita jejich výkonu mohla stoupnout zpátky na úroveň, na níž jsme je vídali dříve.

Ve dvou se to lépe táhne!

Druhý večer Duetů nezačal zrovna úspěšně. Oblak neomluvitelně falešného zpěvu se rozplynul až u Kamila Střihavky a Ester Janečkové. Po jejich vystoupení následovala téměř bez přerušení až do konce kvalitní podívaná. Jedním z párů, který působil výjimečně profesionálně, se v sobotu večer stal také zpěvák Petr Kotvald a modelka Zuzana Jandová.

Na jevišti vypadali divoce, sehraně a jejich pěvecký výkon za tím hereckým rozhodně nepokulhával. Přestože Zuzana mluvila v reportáži o své extrémní trémě, před kamerami jí očividně umí dobře skrýt. Petr nepopře pozici profesionála ani výběrem písní, které jak se zdá, oběma sedí na míru. Tento týden zazpívali úspěšný hit Bad girls, ke kterému byli i náležitě oděni. Hodnocení jejich výkonu porotou bylo kladné i díky Zuzanině zajímavé barvě hlasu.

Přibližně v polovině vysílání nastalo překvapení možná nejen pro diváky, ale i pro účinkující, a to v podobě menší oslavy narozenin Pavla Zedníčka. Po předání dárků se však samozřejmě hned pokračovalo dál v soutěžení. Naprosto opačnou roli získala Jitka Zelenková a Jaromír Nosek, kteří minule začínali a tento týden končili soutěžní klání, takže byli hodnoceni všemi čtyřmi porotci. Avšak smolným večerem se stala sobota pouze pro Marcelu Březinou a Daniela Rouse, kteří soutěž na základě diváckého hlasování opustili. Kdo je bude následovat, uvidíme za týden.