„Karel Gott byl takový mafián.“

„Karel Gott byl takový mafián.“

Původně jsme se měli setkat při vzpomínkovém průvodu na 17. listopad 1989. Volal mi, že to prý přehodnotil, bude jezdit na motorce a setkáme se tedy až večer v Úvalech. Když jsem mu potřásla rukou na uvítanou, zaskučel bolestí, právě na motorce si ruku nedávno poranil. Vaška Bláhu, muzikanta a leadera kapel Divokej Bill a Medvěd oo9, znám již od dětství. V rozhovoru se dočtete nejen o jeho hudebních začátcích, ale třeba i o tom jak vnímal sametovou revoluci.

Jak jsi se dostal k muzice? Prošel jsi „oficiálním školením“ jako byla liduška?
Vyšší hudební vzdělání nemám. Mám jen tady lidušku v Úvalech na zobcovou flétnu tři roky a pak jsem měl pana učitele Líhu, co mě učil na kytaru. Byl to kapelník orchestru Sto. Ten mne naučil asi nejvíc, ty základní principy, jak se používají akordy, jak se hraje na kytaru, že je potřeba to poslouchat a dělat to tak nějak s citem.

A kromě pana Líhy, kdo tě inspiroval? Máš třeba nějaký vzor?
Snažím se z nikoho „nepodělávat“, ale samozřejmě fandím kapelám, které mají dobré pecky. Stala se mi taková dobrá věc. Mám rád celý život Nohavicu, jeho texty. Když jsme hráli asi před třemi roky v Ostravě, jdu po stadionu a šel proti mně Jarek Nohavica. Podal mi ruku a říká, že se mu to moc líbí co děláme a že nám fandí. Teda on se mě přesně zeptal: „Hele a vás to fakt baví viď?“ Já říkám: „Baví.“ A on: „To je vidět.“ Tak to mě hodně potěšilo. To bylo takové setkání, protože Nohavicu jsem poslouchal už třeba v deseti letech. Měl jsem kazeťák a už jsem to sjížděl a vždycky to byla pecka. Teďka stojíš proti tomu chlapovi a on Ti potřese rukou a řekne Ti kolego.

Hrajete dlouho, co se změnilo za tu dobu? Co kluci z kapely?
Řekl bych, že čím jsme starší, tím je to horší. Protože děti se nám narodily, různě se oženili lidi. Taky někoho už to třeba baví míň, že to meleme pořád do kolečka. Někdo k tomu třeba přistupuje tak, že je to jakoby jistota, fabrika a takové to pětkrát za týden jít do zkušebny z nadšení už se málo kdy stane.

A už vůbec ne zůstat tam třeba do rána?
Přesně! A už vůbec ne se tam opít a prostě do rána se smát a vymýšlet písničky! To se mi třeba daří u Medvěd 009, paradoxně, kteří valných úspěchů nedosahují, ale přesto tam tohle zůstalo. Takže mě to u Billů trošičku mrzí. Ale dokážeme se ještě sejít, i když není to tak často.

Jaké to je živit se muzikou a jde to vůbec v Česku?
Já to můžu posoudit ze dvou stran. Jednak Medvěd 009, kteří hrají 13let. Po těch letech se v podstatě dvakrát týdně zkouší a pořád se snažíme někam se dostat. Přitom jsme nevydělali ani korunu. A druhá strana je Divokej Bill, kdy jsme na tom také makali, ale ten úspěch se dostavil. A můžu říct, že jsme jako kapela vydělali slušný balík.

Pomohla vám k tomu velká společnost? Nebo je to podle tebe smlouva s ďáblem?
Bylo to nevýhodné. Když to řeknu třeba řádově, tak z první desky jsme měli pět procent ze zisku. Postupem času, máme třeba padesát procent, ale trvalo strašného přetlačování. Ten moloch, kterým je EMI, který nás před jedenácti lety oslovil. Jako mladá kapela jsme je prostě nemohli přechytračit. Ale myslím si, že všechny ty vydavatelství to teď mají taky horší. Staly se jakoby zbytečnými, tenkrát to byla pecka. Teďka už si každý může udělat desku skoro jak chce a vzdat ji třeba po internetu. Jenomže - sjíždím BandZone, sjíždím mladé kapely, koukám na to… A zas tolik dobrého tady není!

Takže něco jako například nová Lucie není na obzoru?
Vůbec. Nic tady není. Většinou jsou tu jen studentské kapely,který to tam nemají, nemají.

Jaké jsou vztahy mezi muzikanty teď v době krize? Nejdete si lidově řečeno po krku, když se perete o fanoušky?
Pereme se o ně, ale ve srandě. Znám se v podstatě se všemi lidmi z kapel, co tady hrají. Znám všechny folkáče, znám se třeba s Evou a Vaškem. Když potkám Vaška podám mu ruku a prohodíme pár slov. Teď se znám už i s Gottem, takže myslím si, že naopak tady je to velice příjemné a všichni jsou v pohodě. Určitě nějaká otevřená rivalita není. To víš že si někdy zanadáváš, když tobě lidi nepřijdou a den předtím někomu přišli do klubu vedle a přišlo jich třikrát tolik,ale to se střídá. Ale všichni slušní nemají rádi Landu.

Budiž z úplně jiného soudku. V lednu se chystáš již po třetí do Indie, čím Tě tato země očarovala?
Vzal mne tam Matěj Homola z Wohnoutů. On tam jezdí pravidelně a je to tak, že sehnat tady tři lidi, který si vezmou bágl a jedou na měsíc a půl na druhý konec světa, je hodně těžký. Takže já víceméně jezdím tam, kam jezdí oni. A navíc to tam na mne obrovsky dýchlo. Baví mne to, že je tam vedro. Když si představím, že vy tady od pěti máte tmu a my tam ještě v jedenáct dřepíme u jezera u ohýnku, kolem pobíhají ty děcka a Indové všemožní jezdí na kolech, smějí se, vaří nám, dávají nám ochutnávat různé věci. Tak to je absolutní paráda.

Máte za sebou první koncerty k nové desce, v čem je tour specifické a jak fanoušci přijímají nové skladby?
Je to pecka! Teď jsme jeli Moravu, Zlín, Olomouc a bylo to úplně špičkové! Specifické je to v tom, že ho hrajeme vždy před Vánoci, na akustické kytary, na akustické basy a Mája bubeník nehraje paličkami, ale takovými štětkami. Takže je to celé jemnější, jako unplugged koncerty. A sedíme u toho na „zadku“, takže se člověk i míň nadře.

Setkáváme se v den 20.výročí sametové revoluce, nemohu se tedy nezeptat, jak Ty osobně vnímáš události roku 1989, respektive Tvé konkrétní pocity dvacet let po sametové revoluci?
Bylo mi třináct let, vnímal jsme to tak, že jsem vůbec nevěděl, o co jde. Úvalská základka. Naši mi nacpali trikoloru, ve škole mi jí sundali, odpoledne mi jí nandali, protože zjistili, že se tedy přidají i oni... Zaplať pánbůh za to, že se to stalo. I když se stala hromada špatných věcí a hromada parchantů se na tom napakovala, tak jsme byli úplně… prostě si nedokážu představit, že Ti naši s tím něco neudělali dřív. Protože to je fakt peklo, když člověk lítá po světě a vidí, co se děje. Třeba Severní Korea, nebo země… to je úplně nesmysl… to snad není možné ani…

Jakou roli podle Tebe hraje muzika v životě obyčejných lidí. Kájovi Gottovi třeba spousta lidí vyčítá, že byl oporou režimu. Dá se to takhle brát?
O Karlovi Gottovi si myslím, že díky tomu, jaký měl talent, tak ho nemohli sundat… On byl takový gangster, mafián. A mě je to sympatické, mě se to líbí. Dobré. Myslím si, že on nebyl ten, kdo lidem škodil. Kdybych tady byl jako talentovaný člověk, který uměl zpívat, tak bych taky chtěl zpívat a makat na tom.Takže s Karlem Gottem nemám nejmenší problém. Poznal jsem ho osobně, viděl jsem ho třikrát, čtyřikrát v životě. Vždycky byl příjemný, vždycky mi dal něco k dobru, nějakou srandu.

Co pro Tebe znamenalo hrát na jeho 70. narozeninách?
No pecka. Bylo to tak, že mi volá Fořťák, náš manažer, říká, hele přišel dopis z GOJi, že mistr projevil přání, jestli bychom mu nezahráli na narozeninách. A abych řekl pravdu, nebyli jsme jednotní v kapele. Ale já jsem byl od začátku nadšený.

Ženy, víno, zpěv..co tomu říká Tvá přítelkyně, nežárlí ? A jak se podle Tebe žije s umělcem pod jednou střechou?
Musím říct, že ze začátku tam bylo nějaké takové to,… že jsme si museli vymezit pravidla. Já jí vždycky říkám: „Neblbni, vždyť je to vždycky těch půl hodinky po koncertě, to je ten okamžik, podepisujeme se jim na prsa, na plakáty, holky šílí, chtěj to. Vždyť my děláme showbussines, to k tomu patří.“

Takže co myslíš, že by odpověděla Stáňa (přítelkyně)?
Řekla by, ze začátku mi to imponovalo a teď mě to pěkně štve… Nicméně ona to toleruje, muziku má ráda, zaplať pánbůh.

Pocházíme ze stejného městečka Úval..Stále tu žiješ. Co pro Tebe znamenaly Úvaly dříve a nyní : ) ?
Domovina. Já to tady úplně miluji. Baví mě jak jsou tady ty dlouhodobé vzpomínky. Jsem asi takovoý patron těch Ouval, že vždycky se někde zmíním, na to vážně nezapomínám. Tady se ty písničky válí po ulicích. Tady to žije. Zrovna nedávno jsem říkal tátovi s mámou, že místo vybrali fakt dobře. Jsem rád a moc, že je tu vlak, že jsou tu lidi, kteří mají přehled, že do Prahy je to, co by pivem dochrstnul… A přesto si tady můžeš dělat ohýnek na dvoře a péct buřty a žít jak vesničan.

A nějakou pěknou tečku… Máš nějaký hudební sen nebo přání, které bys rád uskutečnil ?
Já bych chtěl napsat první českou pecku, kterou bude znát celý svět. Něco jako „We are the champions“. Takovouhle pumelenici.

Tak to hodně štěstí šampióne! A díky za rozhovor.
Taky díky…