Dnes si pod trikovou technologií ve filmu většinou představíme hodiny práce na počítači. To ovšem neplatí pro pravé filmové triky (bez použití digitalizace), které vznikají na scéně, v optice kamery nebo přímo na filmovém pásu. Tam se dějí ta pravá kouzla, která do filmu přinesl skutečný iluzionista Georges Méliés.
Na první z triků přišel Méliés jak jinak než náhodou. Při natáčení pouliční scény na pařížském náměstí se rozbila kamera. Filmový pás se tak po opravě se rozběhl tam, kde se zastavil. Ve střižně se pak projíždějící omnibus „stopem“ změnil v pohřební vůz. A tak vznikl stop trik. Na tomto principu pak vzniká animovaný film. Méliés objevil řadu dalších triků, jakými jsou například prolínačka, dvojexpozice nebo pevná maska.
Filmové triky se dělí na scénické, kamerové, optické, fotografické a laboratorní.
Scénické triky jsou převzaty z divadla, a vznikají přímo na snímané scéně. Patří sem déšť, umělý sníh nebo pyrotechnické triky. Za triky se dají považovat i rekvizity - balvany, skály, kusy betonu atd.
Již zmiňovaný stop trik patří mezi kamerové triky. Patří sem všechny triky související s umístěním kamery (herec šplhá po zdi,..), s frekvencí snímání (zrychlení, stop trik, projekce pozpátku,..) a s dobou expozice (rostmívačka, zatmívačka a prolínačka).
Historie optických triků sahá až do 15. století, kdy italští malíři používali různé optické pomůcky pro zachycení krajiny. Na podobných principech dnes funguje zadní projekce (v digitální éře nahrazovaná natáčením na modré či zelené pozadí), dokreslovačka nebo zrcadlová metoda.
Fotografické triky využívají vlastností fotocitlivého filmového materiálu. Základním principem je maska, která zakrývá určité místo filmového políčka. Tímto způsobem se dá neosvětlená část nahradit fotografií, znovu přetočit v jiném prostředí nebo zkrátka nechat tmavá (klíčová dírka,..).
Triky laboratorní vznikají na filmové kopírce. Do kopírky se vloží dva pásy, na jednom bude člověk a na druhém pozadí krajiny. Triková kopírka pak dá oba obrazy přes polopropustný hranol dohromady.
Triková kopírka by byla však bez principu fotografických masek k ničemu. A tak je to se všemi triky. Všechny se navzájem doplňují a jednotlivé technologie si vypomáhají. V dnešní době jsou nedigitální filmové triky ke spatření už jen v „béčkových“ filmech. Proto si musíte pro pořádný trikový trhák sáhnout hluboko do archivu, ale stojí to za to.
Na první z triků přišel Méliés jak jinak než náhodou. Při natáčení pouliční scény na pařížském náměstí se rozbila kamera. Filmový pás se tak po opravě se rozběhl tam, kde se zastavil. Ve střižně se pak projíždějící omnibus „stopem“ změnil v pohřební vůz. A tak vznikl stop trik. Na tomto principu pak vzniká animovaný film. Méliés objevil řadu dalších triků, jakými jsou například prolínačka, dvojexpozice nebo pevná maska.
Filmové triky se dělí na scénické, kamerové, optické, fotografické a laboratorní.
Scénické triky jsou převzaty z divadla, a vznikají přímo na snímané scéně. Patří sem déšť, umělý sníh nebo pyrotechnické triky. Za triky se dají považovat i rekvizity - balvany, skály, kusy betonu atd.
Již zmiňovaný stop trik patří mezi kamerové triky. Patří sem všechny triky související s umístěním kamery (herec šplhá po zdi,..), s frekvencí snímání (zrychlení, stop trik, projekce pozpátku,..) a s dobou expozice (rostmívačka, zatmívačka a prolínačka).
Historie optických triků sahá až do 15. století, kdy italští malíři používali různé optické pomůcky pro zachycení krajiny. Na podobných principech dnes funguje zadní projekce (v digitální éře nahrazovaná natáčením na modré či zelené pozadí), dokreslovačka nebo zrcadlová metoda.
Fotografické triky využívají vlastností fotocitlivého filmového materiálu. Základním principem je maska, která zakrývá určité místo filmového políčka. Tímto způsobem se dá neosvětlená část nahradit fotografií, znovu přetočit v jiném prostředí nebo zkrátka nechat tmavá (klíčová dírka,..).
Triky laboratorní vznikají na filmové kopírce. Do kopírky se vloží dva pásy, na jednom bude člověk a na druhém pozadí krajiny. Triková kopírka pak dá oba obrazy přes polopropustný hranol dohromady.
Triková kopírka by byla však bez principu fotografických masek k ničemu. A tak je to se všemi triky. Všechny se navzájem doplňují a jednotlivé technologie si vypomáhají. V dnešní době jsou nedigitální filmové triky ke spatření už jen v „béčkových“ filmech. Proto si musíte pro pořádný trikový trhák sáhnout hluboko do archivu, ale stojí to za to.
velmi zajímavý článek, v životě by mě nenapadlo, že filmový triky můžou určitým způsobem souviset i s malířstvím 15. století!
OdpovědětVymazat