Filmová obrazová skladba

Asi si řeknete, že už to s tou nevábnou odborností přeháním. Ale jsem přesvědčena o tom, že právě tento text se může mnohým z vás hodit. Pokud třeba jen příležitostně natáčíte něčí svatbu či promoci, pokoušíte se i o něco víc tvůrčího nebo fotíte.
Obrazová skladba je cosi, co v sobě zahrnuje kompozici obrazu, předsnímací jednoty a střihovou skladbu. Dalo by se říct, že pokud se budete držet ideálů těchto skladebných prvků, bude vaše dílo působit přirozeně a sdílně. Pokud se těchto pravidel držet nebudete, vytvoříte možná mistrné moderní expresionistické dílo nebo nekoukatelný blábol.
Už věky známá ideální kompozice obrazu by se dala jedním slovem nazvat zlatý řez. Se zlatým řezem se můžeme setkat jak v malířství tak ve fotografii. V jednoduchosti by se dalo říct, že rozdělíme obraz na třetiny jak svisle tak podélně a tam, kde se nám úsečky protnou jsou ideální body pro umístění vévodících prvků obrazu. Těchto úseček se pak musíme držet i co se týče pozadí (horizont, ..). Do kompozice patří také velikosti záběru. Je nutné vědět, že pro různá sdělení jsou vhodné různé velikosti obrazu (prostředí-celek, emoce-detail, akce-polocelek,..). Při natáčení postavy bychom neměli člověka „řezat“ v kloubech, například velikost americký plán řeže postavy v lýtkách.
Mezi předsnímací jednoty patří i základní divadelní jednota času a místa. Tato jednota se dál rozděluje na jednotu osvětlení, prostředí (rekvizit), atd. Další pravidlo je pravidlo osy. Když si představíme akci na scéně, například hovořící pár, musíme obě postavy snímat pouze z jedné strany osy, kterou tvoří linie protínající dotyčné postavy. Pokud tuto osu narušíme, divák se špatně orientuje v prostoru. Hodně komplikované jsou potom například kruhové scény, kde se toto pravidlo porušit musí. Další případ, kdy se může pravidlo porušit je v obecně známých prostorách - například třída ve škole, tam je jasné, kde jsou žáci a kde tabule a katedra. Zajímavá je jednota směru pohledu. Když někdo s někým telefonuje, je jasné, že nesmí být natáčeni ze stejného úhlu. Je také obecně dané pravidlo, že když někdo z Ameriky mluví s někým z Evropy, kouká se Evropan doprava a Američan doleva. Stejné je to i s příjezdem lodí na kontinenty. Jednota směru pohybu je další nutností. Typická je třeba akční honička. Tato jednota je nadřazena jednotě osy.
I střihová skladba má svá doporučovaná pravidla. Pokud se divák ocitne v novém obrazu, je doporučované použít pravidlo tří záběrů – celek na prostředí, druhý střední záběr nás upozorňuje na aktéry a ve třetím se objeví akce či dialog. Při střihu si musíme dávat pozor na skok po ose - ze záběru uděláte střihem výřez předchozího. Ten se dá použít opravdu jen v hororu. Další chyba u střihu je dlouhý záběr, který časem nepřidává žádnou další výpověď. Nebezpečná může být i střihová zkratka, neboli rychlé prolínání do jiného prostřed či času. Ve filmu nemůžete každý obraz oddělovat prolínačkou či roztmívačkou a proto jsou tyto přechody dost těžkým oříškem.
Skladebných pravidel existuje nespočet. V historii bylo například zvykem u dojemných scén stříhat na holoubky nebo u beznaděje na topícího se koně (Markéta Lazarová). Snad se vám aspoň těch několik málo uvedených bude k něčemu hodit.